Rozhovor s Apostolosem, trenérem a otcem Stefanose Tsitsipase, globálního tenisového supertalentu

Mygreekconsultant.com měl příležitost hovořit s otcem a koučem Stefanose Tsitsipase, nejlepšího řeckého tenisty všech dob. A co více, jeho svěřenci je teprve 21 let: už byl na 5. místě světového žebříčku a prognózy mu slibují jen tu nejsvětlejší budoucnost. Hovoří o něm média po celém světě, youtubeři i bloggeři ho srovnávají s těmi největšími legendami. Z příběhu, který nám Apostolos Tsitsipas převypráví, pochopíte, proč je Stefanos tak výjimečný, hloubavý a tvořivý.

Yiannis Koreček: Jak se změnil váš život poté co jste se dostali na výsluní a vaše rodina se stala celosvětově známá?

Apostolos Tsitsipas: Náš život, respektive ten můj poté, co jsem se Stefanosem ušel velmi dlouhou a trnitou cestu s nejistými výsledky, se nezměnil ani trochu, a to ani na této úrovni slávy, chce-li to takto nazvat.

Řekl jsem to i jiným a říkám to vždy, když s někým hovořím: miluji tento sport, miluji filozofii tenisu stejně jako to, co se za ním jako za sportovní disciplínou nachází. Chtěl bych se skrze něj vyvíjet jako člověk a stát tou nejlepší možnou verzí sebe sama. To samé si přeji pro své děti a pro svoji rodinu.

Tenis byl vždy to, co jsme jako rodina milovali a vždy jsme snili o tom, že se v něm dostaneme na vysokou úroveň. Sláva pro mne není žádný cíl a už vůbec žádná motivace. Tomuto sportu se věnuji z lásky a chci se dál zlepšovat lidsky. Chci se stát se moudřejším člověkem.

Z trenéra turistického hotelového komplexu na kurty největších tenisových událostí světa. To musí být docela změna. Nejen vaše děti, ale i vy jste nyní velmi známý. Mohl byste se stát členem trenérského sboru dalších tenisových osobností…

Byl jsem trenér v jednom hotelu a v několika ubytováních typu country clubs v Řecku, ale současně jsem studoval vysokou školu v oboru sportovních věd. Dosáhl jsem nejvyššího stupně vzdělání jako profesor tělesné výchovy, absolvoval jsem fakulty i v zahraničí, v Rakousku a Německu, kde jsem zůstal i pracovně. Měl jsem na starosti profesionální ženské i mužské juniory. Spolupracoval jsem také s jinými odborníky, první dokonce nebyla moje žena (Julia Salnikova, bývalá profesionální tenisová hráčka narozená v Moskvě, SSSR), ale lidé z nejvyšší tenisové branže se zkušenostmi z grandslamu. Této nejvyšší soutěže se moje svěřenkyně účastnily. Cestoval jsem s profesionálními družstvy WTA zhruba jeden a půl roku.

Cestování ovšem nebylo mým životním cílem. Bylo ale nutné k tomu, abych mohl dělat, co miluji. Když děláte něco, co máte rádi, neustále se v tom vyvíjíte a zlepšujete. Zejména pomáhá za každých okolností zůstat oběma nohama zemi a pokračovat v tomto rytmu bez ohledu na postavení v žebříčku a slávu, které jste dosáhli. A tak se najednou stalo, že můj svěřenec a syn, se ocitl na 6. místě světového pořadí (ATP, pozn. autora).

Filozofie mého života je, že ať se už věnujete čemukoliv – může se to nazývat tenis, může to být umění či hudba – musíte především poznávat sami sebe.

Apostolos Tsitsipas,

V Řecku jste se stali novým fenoménem, jak obtížná je pro vás tato nová role?

Ano, co se fenoménu tenisu v Řecku týče, tak v současné době díky Stefanosovým úspěchům obliba tohoto sportu roste. Jsem si ale jistý, že pro Řecko je to jedině dobře.

A jinak tato nová role není pro mne vůbec obtížná, je jednoduchá. S tím, jak se tenisu dostává náhle v Řecku takové pozornosti, jsem nečelil jsem žádným problémům.

Jsem přesvědčený, že má láska k tenisu nikdy nevyhasne a z tohoto titulu ze sebe mohu vydat ještě více sil, abych případně pomohl i dalším dětem, které se rozhodnou tenisu věnovat. Filozofie mého života je, že ať už se věnujete čemukoliv – může se to nazývat tenis, může to být umění či hudba – musíte především poznávat sami sebe.

Tenis je pro mě velice krásný sport. Lidem, kteří se mu věnují, dává mnoho dovedností a mohou díky němu žít kvalitnější život.

Pro úspěch jste museli hodně obětovat. V Česku například existují tzv. sportovní třídy na ZŠ, ale pro rodiče zde je takový krok velice riskantní zejména kvůli pochybným kvalitám v ostatních předmětech a koneckonců i co se sportu týče, dokáží tito učitelé zabít v dětech veškerou radost z pohybu. V nejhorších případech potom mohou děti čelit obtížné situaci, protože pokud se nebudou sportu věnovat, mají po základní škole nedostatečné znalosti k tomu, aby pokračovaly na kvalitních gymnáziích. Jak se mají tyto věci v Řecku a jak jste to řešili vy?

Rodiče by měli především počítat s tím, že výdaje k tomu, aby se jejich dítě dostalo na vysokou tenisovou úroveň, budou mimořádné. Musím ovšem obratem dodat, že pokud má nějaké dítě talent, bavme se nyní o tenise, pak se může pro tuto kariéru rozhodnout až poté, co řádně ukončí své vzdělání.

Nemyslím si, že účast na juniorských soutěžích a mistrovstvích hraje až tak podstatnou roli. Můžete z nich sice získat určité zkušenosti ve světě závodního tenisu, ale není to ta nejdůležitější věc, která rozhodne o tom, kdo se stane dobrým tenistou.

Věřím především tomu, že když dítě vyniká v učení nebo řekněme, má-li široký záběr zájmů – své vlastní podněty mimo tenis, tak řešením může být třeba dálková výuka online formou. Může se při ní věnovat svému sportu, musí však být dostatečně zodpovědné, aby taková výuka nepřišla nazmar.

Poznám také případy, kdy rodiče vytvoří na dítě obrovský nátlak a očekávají, že se ve svém sportu stane superstar. Tyto příběhy obvykle nemají dobré konce. Jak se vám během těch let podařilo u vašich ratolestí udržet lásku a nadšení ke sportu?

Nepovažuji vůbec za dobrý nápad, aby někdo dal své děti na tenis s myšlenkou, že se stanou globálními hvězdami. Nemyslím, že to, aby se někdo stal hráčem světového formátu, by mělo vycházet z extrémní motivace dětí a rodičů. Láska ke sportu, to je podle mého ten správný stimul.

Osobní motivace uvnitř nás vždy zůstává. To potřebujeme pěstovat. Já jsem se své děti snažil vychovávat právě v tomto duchu. Často jsem je brával s sebou na pracovní cesty, kde jsem se podílel na soutěžích a ukazoval jsem jim, že jde o nádherný způsob života. Celá rodina jsme si to dění užívali a všichni jsme hráli spolu jako jeden tým. Spolu jsme i cestovali, byli jsme jako na prázdninách, a přitom se věnovali tenisu. Stal se součástí našeho života. Tyto zážitky považuji za velké štěstí a myslím si, že v nás zůstanou už navždy.

V jeden moment mi Stefanos řekl, že se chce stát profesionálním tenistou a já si myslím, že to bylo proto, že se mu sečetli všechny ty maličkosti a prožitky, které získával od útlého věku. Právě takové momenty mohou být rozhodující ve vývoji hráče, který nakonec úspěšně vykročí do nejvyšší úrovně profesionálního tenisu.

Nejsem si stoprocentně jistý, ale mám za to, že jste kompletně “self-made” rodina. Nemýlím se? Pokud se někdo chce v Řecku stát tenistou první kategorie, má tam na to vůbec nějaké nástroje?

Ano… Jsem to, čemu se říká self-made. Začal jsem se věnovat tenisu, když mi bylo osmnáct nebo devatenáct let a to tak, že jsem na to byl úplně sám. Představuji si, že takové počátky prožívají všichni své věci oddaní lidé. Následně jsem začal studovat sportovní vědy a tenis.

Před několika lety kolovaly po internetu poměrně ponuré fotografie ze sportovišť letní olympiády v Aténách roku 2004. Má řecký tenis vůbec nějakou infrastrukturu? Mohlo by se právě na komplex OAKA vrátit některý z ATP turnajů?

Ano, v Řecku tenisová sportoviště existují včetně zmiňovaného olympijského komplexu OAKA v Aténách. Ten může hostit špičkové tenisové události, určitě bude ale potřeba zajistit zázemí. Vládní představitelé se na tuto myšlenku nedívali doposud příliš vřele, protože Řecko se dostalo do obrovských potíží, zažilo ekonomickou krizi a depresi. Pod takovou tíhou společnost neměla na tenis ani pomyšlení.

Teď se stav o něco zlepšil, lidé poznali tenis jako sport skrze Stefanose (Tsitsipase) a Marii Sakkari a začíná se dostávat pomalu do světel reflektorů. Vidí, že to je zdvořilá sportovní disciplína, která se hodí na řeckou mentalitu. Myslím, že v budoucnu padnou úvahy o tom, že by se v Řecku mohly konat nějaké turnaje z vyššího ranku.

Slyšel jsem, že se teď v Řecku mnoho dětí začalo věnovat tenisu. Je to pravda a mají všichni takhle vysoké cíle?

Rozhodně si nemyslím, že by všechny děti hrály tenis, ale hrají ho o dost více než předtím. Momentálně je tento sport o něco více v oblibě. Nevím, zda mají představu, co znamená stát se profesionálním tenistou, ale někteří začínají chápat, že na to lze pohlížet i jako na dobré profesní řešení, kdy jim tenis může poskytnout kariérní možnosti.

Nemusí být hned těmi nejlepšími tenisty, ale s jeho pomocí mohou dosáhnout na stipendia z amerických univerzit nebo si mohou otevřít soukromé tenisové školy. A pokud se ve svém oboru stanou kvalitními profesionály, příležitosti všech typů včetně těch pro mladé lidi se začnou objevovat také. Tento stav podle mého nyní v Řecku převládá.

Sleduji Stefanose na sociálních sítích, zejména jeho vlastní a nesmírně kreativní tvorbu na youtube kanálu a také jeho vystoupení na tiskových konferencích. Všimnul jsem si, že některé věty, které řekne se potom zveřejní bez kontextu a celá myšlenka potom vyzní docela opačně, než byla míněna. Na Stefanose je potom nahlíženo neexistujícím prizmatem. Nedorozumění vznikne tak, že novinář napíše dvě vytržené věty, ty potom projdou mnoha překlady, a nakonec si žijí vlastním životem. Ve finále je potom pro některé Stefanos rozmazlený fracek. Vlastní kapitolou je potom epizoda s tenistou Medveděvem…

Ano, musím souhlasit, že novináři a lidé, kteří se médiím věnují, často neodvedou svoji práci tak, jak by měli. Nevím, proč tomu tak je, ale nemyslím si, že by to dělali záměrně. Prospělo by, kdyby se svým tématům mohli věnovat více do hloubky a sportovce, o kterých píší, poznat osobněji.

Sportovci nechávají veřejnosti nahlédnout do své duše, aby překonali obavy, strach a enormní tlak, který na ně dopadá. Novináři by měli těmto věcem porozumět, aby výsledky jejich práce byly ku prospěchu všech.

Myslím si, že Stefanos je skvělým vzorem pro mladé hráče. Vyjma toho, že je – domnívám se – dobrým tenistou, tak je také úžasným člověkem. Je nesmírně citlivý a vnímavý, chce lidem ze svého okolí dávat a nabízí pomoc i ostatním generacím, které jsou zapojeny do tenisu. Prošel si nesmírně složitým dětstvím, teď ovšem ještě nenastala doba, abychom tuto věc mohli probírat. Myslím si, že veřejnost má o Stefanosovi a jeho cestě dobré mínění.

Nechci se zabývat jedním incidentem, ale chtěl bych jasně říci, že neexistuje žádný problém mezi Stefanosem a (Daniilem) Medveděvem. Já, moje žena a rodina Medveděva jsme velmi blízcí přátelé. Stefanos sám je napůl Rus a napůl Řek. Jeho matka je Ruska. Takže zde není žádný problém. Šlo pouze o jednu událost, kdy mezi nimi došlo pod stresem k nedorozumění a věci nebyly řečeny tak, jak být měly. Nebylo to však nic vážného. Myslím si, že sdělovací prostředky to pochopily špatně, nevhodně to pak prezentovaly a já sám nevím proč. O Stefanose měli v Rusku velký zájem a dostal odtamtud také mnoho pozvánek. Vyrůstal tam a velmi často tam jezdil.

Zkrátka si myslím, že by novináři měli být citlivější a obezřetnější, když nad sportovci vynáší soudy.

Navštíli jste někdy Prahu? Uvidíme vás zde někdy?

Já osobně jsem navštívil Prahu mnohokrát! Nemůžu ani spočítat kolikrát jsem tam byl, protože je to jedno z mých nejoblíbenějších měst. Navštěvoval jsem ji jako tenista, jako profesionální trenér a taky jako turista. To město v má sobě něco kouzelného a připadá mi jako jedno z nějkrásněji postavených měst v Evropě. Češi jsou podle mého úžasní lidé. Kultura a mentalita Čechů je skvělá a čeští tenisté se podepsali na vývoji světového tenisu podstatnou měrou.

Určitě někdy zase znovu navštívíme Prahu a doufám, že se to staně v brzké budoucnosti. Moc by se mi líbilo, kdybychom měli při takové příležitosti možnost zahrát si na kurtu proti nějakému českému špičkovému hráči, kterých jak víme, je mnoho. Uvidíme.

Největší stávající úspěchy Stefanose Tsitsipase před sezonou 2020:

• 2x vítěz turnaje ATP 250
• vítěz Next Generation ATP Finals
• vítěž Nitto ATP Finals
• 2x finále a 2x semifinále ATP 500
• 1x finále a 2x semifinále ATP 1000
• semifinále Australian Open

• V jedné sezóně porazil všechny hráče velké trojky: Rogera Federera, Novaka Djokoviče i Rafaela Nadala.
• S Djokovičem má dokonce aktivní zápasovou bilanci (3:2), s Federerem vyrovnanou (3:3) a s Nadalem pasivní (1:6)