Slíbil jsem, že napíši něco o Řecku a myslel jsem si, že to budu mít hotové za pár minut, protože jsem byl v Řecku třicetkrát, Řecko dobře znám a bude stačit napsat pár hlavních bodů, doplnit to svými zážitky z cest a budu mít hotovo.
Jenomže jak jsem sedl k počítači, zjistil jsem, že tak jednoduché to fakt nebude, protože najednou mi došlo, že vlastně ani nevím, jaké jsou ty hlavní body Řecka, o kterých bych psal. Je to moře? Nebo řecká kuchyně? Jsou to Řekové a jejich mentalita? Je to životní styl? Počasí? Pláže? A čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem si uvědomoval, že navíc ani žádný z těchto bodů není pro Řecko univerzální.
Vezměte si třeba pláže. Řecko má celkem pět moří, 2000 ostrovů a řecké pobřeží zabírá neuvěřitelných téměř 16 000 kilometrů a zahrnuje všechny typy pláží, na které si zrovna vzpomenete. A jaká z nich je typicky řecká? Je to tyrkysový Karibik na Lefkadě, malá oblázková pláž třeba na Ithace nebo snad písečné pláže Olympské riviéry? Nebo Chalkidiki?
A co potom pláže na Krétě nebo třeba na Santorini? Nevím. Vybrat jednu, která by byla typická pro celé Řecko prostě nejde, aniž by se člověk nemusel uchylovat k nudným stereotypům.
A stejně tak nejde ani z pohledu turisty správně a podrobně popsat Řecko do jednoho článku. Navíc čím častěji do Řecka jezdíte, tím hůř Vám to půjde, protože každá cesta pro Vás bude jiná a vždycky si jí užijete jinak. A právě když jsem si tohle uvědomil, došlo mi, že jsem našel klíč k tomu, jak tenhle článek napsat. Protože jedním z těch hlavních bodů, který mne do Řecka neustále přitahuje, je právě tahle rozmanitost.
Druhým bodem je potom autenticita, která souvisí s řeckou mentalitou, hrdostí a samozřejmě taky s historií.
Když jsem byl v Řecku poprvé, tak jsem to vůbec nechápal. Přišlo mi divné, když mi majitel penziónu u tříhodinové večeře vysvětloval, proč by se Severní Makedonie neměla jmenovat Makedonie a že je důležité dávat pořád pozor na Turecko.
Zároveň jsem tehdy viděl film Moje tlustá řecká svatba a považoval jsem tehdy Řeky za věčně kouřící exoty, kteří rádi řeší politiku, jedí maso a myslí, že všechno důležité vzniklo v Řecku.
Jenomže čím víc jsem do Řecka jezdil a čím častěji jsem mluvil s Řeky, tím víc jsem chápal, že ta jejich – pro nás Středoevropany trochu zvláštní – směsice hrdosti, tradice a úcty k historii a rodině, je právě ta autenticita, kterou v Evropě už těžko jinde najdete.
A téhle autenticitě se můžu smát a říkat si, že je zastaralá a nemoderní, ale vlastně jí Řekům trochu závidím.
Kombinace autenticity a rozmanitosti mi dává něco, co sám pro sebe nazývám faktor prázdnin. Pozor – faktor prázdnin není to stejné jako faktor dovolené.
Dovolenou si totiž vyberete, naplánujete a odjedete někam, kde nechcete nic řešit a o nic se starat. Je to třeba nějaký all inclusive hotel s bazénem a silnou wifinou, delegát cestovky a pláž s dvaceti řadami slunečníků, promenádou a instantní zmrzlinou. Je vlastně úplně jedno, kam odjedete, protože najdete vždycky to stejné a jmenuje se to masturismus.
Proti tomu faktor prázdnin je dobrodružství, minimum plánů, neobjevené pláže, originální prostředí a autenticita zážitků.
A to už se hledá v Evropě těžko.
I v Řecku samozřejmě najdete hromadu destinací pro faktor dovolené – je jich dost třeba na Krétě nebo severu Rhodosu – ale mnohem víc míst v Řecku splňuje mojí definici faktoru prázdnin.
A to je ten úplně hlavní důvod, proč do Řecka pořád jezdím.
Jsem Miloš, příležitostný vloger