Ve svých pětatřiceti se rozhodla dnes 44letá Monique Kalogeitona vyjít s pravdou ven. Nebylo to lehké, do té doby pracovala v loděnicích téměř výhradně mezi muži. Dnes je první námořní transgender kapitánkou a vychovává dceru.
Těžký coming out
Řecká společnost se už naštěstí posunula a tak není třeba pro změnu pohlaví na úředních listinách žádat posudky psychologů a psychiatrů nebo nedej bože snad i chirurgické zásahy.
Monique si tedy v klidu kompletně změnila identitu i v občanských záznamech. Nešlo o žádné náhlé zatemnění mysli. Pocit, že je ve špatném těle, cítila už od svých pěti let.
Na coming out čekala dlouho.
-“V osmdesátých letech vyrůstat v Keratsini – Pireu bez internetu znamenalo, že na tebe byli lidi schopný z ulice pořvávat, že jsi gay.”, říká Monique pro Podcast LiFO.
Své pocity tak dusila v sobě a cítila se vězněm svého těla. Nikdo o tom nevěděl:
-“V momentu, když jsem zamkl [v tu dobu ještě jako muž] dveře od bytu, jsem také zamknul své tajemství.“, říká Monique.
Čas uzrál až po celých třech dekádách, přesto to její rodina nerozdýchala.
Měla za to, že Monique je normální muž. Randil s ženami, s jednou z nichž má i dítě, které nyní vychovává. Přitahovali jej a dnes jí stále přitahují ženy, avšak z naturelu věci pouze lesbického charakteru.
Transgender problematika se nedotýká sexuality, nýbrž vlastního těla. Monique ještě coby muže přitahovali ženy a i nyní tomu tak je.
Transgender umělec z Pirea
Loďařem je Monique je celý život. Od dětstkých let ji otec brával do Pirea, kde se to loďkami, trajekty a tankery jen hemžilo.
–“Dělám v lodích celý život. Neumím nic jiného.”, říká Monique
V momentu, když jsem zamkl dveře od bytu, jsem také zamknul své tajemství
Monique Kalogeitona
Jenže Monique není jen kapitánkou, ale má také umělecké sklony. Miluje psaní. Píše texty k písním a nedávno se spolupodílela i na vydání celého alba.
K nabídce na spolupráci se dostala celkem náhodou. Na baru se skamarádila s člověkem, který zrovna texty potřeboval.
Paradoxně se to ale dozvěděl, až poté co se spojili na facebooku. Nechal si zaslat několik ukázek a zakázka byla na světě.
Přestože Monique žije vlastně poměrně normální život, stereotypům o transgender se nevyhne:
– “Málokdo mi něco řekne do očí. Na osobní úrovni vůbec problémy nemám, ale existuje hranice, kam mě jsou lidé ochotní pustit. To já hned poznám.” , popisuje průměrný předsudek.
Při telefonním rozhovoru s bankou rovnou uvádí, že je transgender žena, protože operátory zákaznického servisu mate, že jako žena mluví plně maskulinním hlasem.
Coming out není podmínkou!
Lidé mohou žít jako trans spokojeně celý život ve svém původním těle i pohlaví.
U někoho to přijde v patnácti, u někoho ve třiceti a u někoho v sedmdesáti nebo nikdy. Coming out není podmínkou pro trans.
Monique Kalogeitona
Monique Kalogeitona žije dobrý život a jak říká stále není u konce a odmítá dokonce připustit, že se nachází u jeho vrcholu. Domnívá se, že to nejlepší teprve přijde.
Jménem Mygreekconsultant.com přejeme všem lidem, kteří čelí těžkostem a diskriminaci, aby našli své místo a aby o svá práva bojovali.
Zpráva od fotbalisty
Menšiny a zranitelné skupiny to stále nemají lehké. Nikde. I Řecko má své pomníky. O to více překvapila zpráva 28letého profesionální fotbalového brankáře Makise Giannikoglou, který žádal jménem společnosti oběti násilí o odpuštění.
Na mysli měl Vangelise Giakoumakise, Eleni Topaloudi, Caroline, Dimitru z Lesbu, kteří doplatili na zločiny z nenávisti a nízkých pudů.
- Vangelis Giakoumakis (*1995 – †2015) – obět studenstké šikany, která se zvrhla v odpornou vraždu. Osm lidí bylo odsouzeno k různým trestům.
- Eleni Topaloudi (*1997 – †2018) – znásilněna a zavražděna dvěma muži řeckého a albánského původu.
- Caroline Crouch (*2001 – †2021) – oběť domácího násilí. Byla udušena svým manželem Babisem Anagnostopulosem.
- Dimitra z Lesbu (*1957 – †2021) – transgender žena, která byla smrtelně zraněna násilníkem. Podezřelý je vazbě.