Červenou kartu vystavilo řecké ministerstvo životního prostředí projektu Aigaio, který měl na 23 ostrovech vytvořit 138 větrných turbín o kumulovaném výkonu 582 megawattů propojených navzájem podzemním kabelem.
Včerejším rozhodnutím neudělit licenci vyvrcholilo tažení různých zájmových spolků, obyvatel a turistických představitelů proti energetické investiční skupině Eunice Energy Group, jejiž záměr by výrazně změnil vzhled tradičních malých kykladských ostrovů.
Projekt za 1,5 miliardy euro
Velké plány měla investiční skupina Eunice Energy Group sídlící v Aténách. Ještě v prosinci minulého roku hovořil víceprezident společnosti Jorgos Pechlivanoglou na 31. Řeckém ekonomickém fóru o skrytém investičním potenciálu větrné energie, jehož projekt za 1,5 miliardy euro se měl stát pilotním pro celou zemi.
Ne všichni z něho byli ale nadšení. Obyvatelé dotčených ostrovů a další subjekty, mezi nimiž byly zejména ekologické spolky, ale i například sdružení řeckých archeologů, větrné turbíny kategoricky odmítali a označovali je jako větrné monstrum. Na konferenci Ecocity se dokonce starosta města Astipalea stejnojmenného ostrova rozhodl s energetickou společností ukončit nájemní smlouvu.
Projekt zahrnoval větrné turbíny na neobydlených ostrovech ostrovech Syrna, Plakida, Mesonisi, Megalo Sofrano, Pachia Anafi, Makra, Liadi, Kinaros, Levitha, Ofidoussa, Kandelioussa, Pergoussa, Pachia Nisyros (Nisyros), Leros, Astypalea a Anafi rozprostřené 146 akrech země. Vyjma vzájemného propojení k němu měla vést i podmořská přípojka do Lavria v Attice.
Ministerstvo se rozhodlo certifikovanou environmentální unijní licenci EIA neudělit protože: “negativní dopady navrhovaného projektu na životní prostředí jsou charakterizovány jako mimořádné a nelze prokázat, že existuje jistota příslušných orgánů, že projekt nepoškodí integritu lokality, podle článku 6 odst. 3 směrnice 92/43 / EHS.“
Zvláštní taktika Eunice Energy
Řecká energetická společnost si už od počátku musela být vědoma komplikací, které se s přihlašovacím procesem spustí. Projekt se pokusila zahrnout evropských projektů společného zájmu, což by znamenalo téměř jistotu udělení environmentální povolení EIA.
Z tohoto důvodu rozšířili jeho autoři kabeláž i přes hranice Řecka, protože pak by mohl být charakterizován jako projekt s velkým významem v propojování energetických trhů členských států EU a třetích zemí. Nejen to, ale podílel by se také na zlepšení bezpečnosti dodávek energie a dosažení cílů EU v oblasti klimatu. Zahrnutí do seznamu by znamenalo rychlejší licenční proces a snazší financování.
Nelze si také nevšimnout poněkud zvláštního přístupu Eunice Energy v postupu pro udělení licence. Zatímco s EU konzultovala projekt v celé své šíři s 23 ostrovy a 138 elektrárnami, ve schvalovacím procesu pro EIA zahrnula pouze 14 vesměs neobydlených ostrovů a 106 větrných turbín.
V zamítnutí ministerstva životního prostředí se mimo jiné uvádí, že výstavba větrných elektránen spadá do chráněných oblastí označené Natura 2000, z nichž šest je vedeno jako “zvláštní chráněná oblast” a čtyři spadají do ještě citlivější kategorie.
Stavební plány také protínají šest míst, které jsou hodnoceny jako důležitá pro ptactvo a jejich migrační stezky. Komise holdingu dále vytýká, že nevzaly v potaz zátěž, které by musely ostrovy čelit při komplikované výstavbě turbín a podmořských kabelů a zejména potom výrazný zásah v podobě masivně proměného přírodního prostředí v regionu.
Vyjádření společnosti ani další osud projektu není zatím znám.