Přístav Pireus. Cestovatelské vzpomínky při čekání na loď: vůně propálené nafty tankerů a trajektů, zaparkované auto před naloděním, posezení na kafi, když loď vyplouvá až za tři hodiny nebo nervózní hledání hlavního vchodu po příjezdu na konečnou stanici zelené linky metra.
Magické místo je Pireus
Někdy vyprávění nestačí. Lepší je to vidět:
Vlevo seřazená auta čekající na svůj trajekt. Zaparkované skútry patřily většinou místním pracovníkům. Z lodě skočily rovnou na motorku a přesunuly se buď do jiného sektoru přístavu nebo rychle do kiosku nakoupit než znovu vyplují.
G.A. Ferries založil počátkem 80. let kefalonský podnikatel Geradimos Agoudimos (*1942-†2018). Ve známost vešla zejména mezi ostrovní přepravou, kde většina cest začínala právě v přístavu Pireus. Svoji druhou loď Rodanthi pojmenoval na počest své ženy.
Milena (na snímku) byla vyrobena v japonských loděnicích v roce 1970 spolu se sesterskou lodí Daliana. Vešlo se na ní 1458 pasažérů, 240 aut a 300 postelí. Na délku měla 117,5 metru.
Největší sláva přišla v roce 2003, kdy za 36 milionů euro koupila společnost Anthi Marina. Celkem vlastnila 15 lodí. Problémy přišly v roce 2008. GA Ferries dlužila provozovateli přístavu Pireus OLP a dalším dodavatelům na 20 milonů euro.
O tři roky později společnost definitivně zkrachovala a devět zbývajících lodí bylo konfiskováno. Sám Geradimos Agoudimos před třemi roky zemřel a zanechal po sobě svoji ženu a pět dětí.
Koulouri do každého přístavu
Mobilní kiosky s pečivem patřily odjakživa k základní výbavě všech řeckých přístavů. Sloužili nejen pro cestující čekající na nalodění, ale také pro námořníky, kteří měli mezi plavbami různě dlouhé přestávky.
Velmi oblíbeným přístavním pečivem je koulouri. Koulouri symbolizuje Pireus a “co všechno se tu stalo” do posledního morku kosti.
Koulouri začalo pro svojí jednoduchost jako pečivo pro chudé narychlo zahánějící hlad. Je součástí společné řecko-turecké historie.
Pochází ze středověké Konstantinopole, odkud se rozšířil na celé území Osmanské říše. Turecky se nazývá “simit”.
V moderním Řecku se stalo zejména symbolem následku maloasijské katastrofy 1922, kdy země musela absorbovat 1,5 milionu zubožených uprchlíků všech vrstev z prohrané války s Kemalovým Tureckem.
I když ho najdete po celém Řecku, koulouri je doma hlavně tam, kde se Řekové z Malé Asie usadili, tedy v Aténách, Pireu a Soluni.
Prodejcům koulouri se říká koulourades nebo koulourtzides. Vypadají i chutnají částečně jako preclíky, ale narozdíl od nich je vzhledem k úzkému kruhovému tvaru velká část těsta na povrchu.
Na rozdíl od chleba rychle tvrdnou a je potřeba je zkonzumovat ještě čerstvé. Pak si člověk užije tu jemnou sezamovou chuť doprovázenou velkým poměrem propečeného povrchového těsta.
Nejvíce vyhlášené koulouri jsou ty soluňské.
Malé auto na výlet zcela ideální
Pro každé dítě byl frmol způsobený naloďováním aut na trajekt velkým zážitkem. Čím menší auto, tím lépe se s ním do podpalubí najíždělo.
V tomto případě mohlo jít pouze o víkendový pobyt na ostrově nebo o krátkou návštěvu. Registrační značka BE poukazuje na původ přímo z Pirea.
Klasická turistická momentka
Velký baťoh, příruční menší zavazadlo a spacák za krkem: typický obrázek cestování Generace X. V době před booking.com bylo tzv. cestování na divoko pro tehdejší mladé lidi běžné. Když se vám nepodařilo sehnat ubytování, spacák a olivový háj sehrál dostatečně svojí roli.
Ovoce a zejména meloun se stal ultimátní výbavou na dlouhých cestách. Jednak dost vydržel a jednak fungoval neuvěřitelně univerálně: bylo to jídlo, pití, rychlý příjem energie, ale také vynikající příměs pro alkoholové koktejly:
V jedné ruce meloun, ve druhé vodka s lžící u party mladých lidí a vše bylo jasné! Králem vesmíru se potom stal ten, který dokázal z místní kafeterie zajistit menší pytlík s ledem.
Interakce mladých lidí
Čekání na trajekt se někdy dalo přirovnat ke sledování domečku pro panenky. Všechno bylo vidět. Stačilo si pouze sednout na nějaký kámen a sledovat dění kolem.
Lidé přicházeli, odcházeli, odpočívali a hlavně mezi s sebou komunikovali. Jako dítě jste měli jedinečnou šanci nahlédnout dovnitř vztahů zcela různorodých skupin a být na chvíli jejich součástí.
Mohli jste si tak určit s jakou skupinou dospělých byste chtěli být právě vy.
Pěšky nebo vozem
Známá scéna i dnes: Nevábné plně obsazené parkoviště a za ním zanedbaná budova s (tehdy ještě povoleným) billboardem na ní. Prozatím zmizeli pouze billboardy, které jsou od roku 2007 až na výjimky zakázané.
Dnes vypadá Pireus výrazně lépe než tehdy a to ho ještě čeká poměrně mnoho nových pojektů infrastruktury, Atény však špínou zaneřáděnými budovami trpí a dát stav věcí do pořádku se se nedaří po generace.
Už v 80. letech město silně trpělo automobilismem a parkování bylo obtížné. Nechat auto v Pireu byla cesta, jak dojet na ostrov nalehko. Navíc i auto muselo mít svůj lodní lístek.
Pireus vs Atény
Pireus má sice statut samostatného města, ale s Aténami je pevně srostlý a rozhodně na něj nelze nahlížet ani jako na předměstí, protože městská zástavba zde graduje.
Před odjezdem!
Oprýskaná infotabule
Pireus patří mezi ty přístavy, kde z rušného místa stačí udělat deset kroků a ocitnete se v ústraní. Klidně i sami s motocykly a oprýskanou infotabulí s přístřeškem a místem na sezení.
Jakoby existovala určitá podobnost mezi okrasnými prvky socialistické architektury Československa 80. let a kapitalistického Řecka ve stejné době. Tím jsou myšleny právě různé stojany, infodesky, doplňky atp.
Zde si uděláme krátkou přestávku.
— Konec první části. Vyčkejte na pokračování.–